Hrabovské hospody: nejen občerstvovny, ale též střediska společenského života

V seriálu, který mapuje stoleté výročí Československa a především život v tehdejší Hrabové, jsme se ve vydání pro červenec a srpen věnovali hostinci U Lípy. Autor tohoto seriálu, Antonín Barcuch, se o „Lípě“ tenkrát rozepsal natolik, že na jiné občerstvovny hrabovské už nezbyl prostor. „Lípa, to je tak významné téma, že dalším hospodám se budu věnovat v dalším pokračování,“ slíbil pan Barcuch. A svůj slib splnil. Poté, co jsme v minulém vydání Hrabovských listů připomněli historii voleb v naší obci, vracíme se zpět k tématu místních hostinců.

Hospody, zvláště v menších  obcích jako byla Hrabová, byly nejen místem vítaného občerstvení, nýbrž též prostorem pro setkávání občanů a středisky společenského života. V obci bylo v různých obdobích až sedm hospod. O hostinci U Lípy jsme již psali. Dalším hostincem bylo na dolním konci obce restaurační zařízení v č. 27, kde v letech 1873–1919 držela koncesi rodina Süsserova (Moritz, Karel), po nich v letech 1919–1922 František Kaštovský a Jan Kresta, v letech 1922–1935 Karel Mišta a v letech 1935–1951 Fridolín Vašíček. Hostinec sestával z výčepu, hostinské místnosti, tanečního sálu, kuchyně a komory. Koncese zanikla v roce 1951. V hostinci konala tělocvičná vystoupení Dělnická tělocvičná jednota, která zde byla založena v roce 1908 dvaceti zakládajícími členy.

Hostinec Chlupatých č. 33 později nazvaný U Zastávky, provozoval od roku 1869 Ferdinand Herlinger a v letech 1873–1948 zde měla hostinskou koncesi rodina Chlupatých (Karel, Kateřina, Jan, Marie, Bohuslav), vlastní provoz však v některých letech ponechávali pachtýřům. V roce 1908 byl hostinec kompletně rekonstruován, po přestavbě zde byla nálevna, dvě hostinské místnosti, kuchyň a krám. Plány přestavby vyhotovila a přestavbu realizovala firma architekt a stavitel Josef Vysloužil ze Svinova. Od roku 1922 byla koncese přenesena do č. 217 a v roce 1947 zanikla.

V prostorách hostince byla v roce 1908 založena tělocvičná jednota Sokol. Po schválení stanov Moravským místodržitelstvím v Brně 7. září 1908 se zde v hostinských místnostech konala 11. října zahajující schůze spolku, kde nejprve vystoupil se svou přednáškou „V zdravém těle zdravý duch“ známý ostravský spisovatel a novinář František Sokol Tůma, díky němuž se do jednoty nadšeně přihlásilo 49 členů. Prvním starostou tělocvičné jednoty Sokol byl zvolen starosta obce Ludvík Staněk, místostarostou učitel Štěpán Němec a náčelníkem Antonín Adámek. Cvičilo se nejprve v Chlupatého hostinci uprostřed nálevny mezi hosty, kteří však logicky nepohlíželi na cvičence se zájmem a pochopením. Po otevření novostavby hostince U Lípy s přilehlým sálem v červenci 1909, se veškeré sokolské cvičební akce přesunuly tam.

Na horním konci obce na křižovatce dnešních ulic Poplužní a Paskovská stál hostinec Turadtových (U Turandta) č. 69. Koncesi zde měli v letech 1877–1883 Josef Velký, v letech 1883–1931 rodina Turadtových a pak ji v letech 1931–1950 držel Augustin Vlček. Jednopatrový hostinec měl kuchyň, nálevnu, hostinskou místnost, v patře velký taneční sál a byly zde i obchodní místnosti pro obchod smíšeným zbožím, provozovaný od roku 1907. V lednu 1927 byla hospoda krátce úředně uzavřena pro stavební závady. Od roku 1923 Turadtovi provozovali sezónně od května do září občerstvení ve stánku u řeky Ostravice.

Turadtovi byli židovského původu. Dcera Kamila Turadta Kamila Vlčková byla v roce 1942 umučena v koncentračním táboře Osvětim. V roce 1948 pohostinství vedl její manžel Augustin Vlček.

Tovární restaurace vratimovské celulózky na Závodí č. 112, v blízkosti frýdlantské dráhy, byla postavena v roce 1883 a od tohoto roku také provozována. Nájemkyní byla Josefína Peterková, v letech 1919-1947 ji provozovala rodina Rzehových (Řehových, Karel, Jan, Arnošt a Anna). Koncese zanikla v roce 1948. V letech 1923–1943 též Řehovi provozovali letní občerstvení při přírodním koupališti u řeky Ostravice. Součástí tohoto stánku byly rovněž dvě šatny.

Nově postavený hostinec na Žižkově č. 219 provozoval v letech 1914–1945 Felix Dvorský. Hostinec byl výhodně situován v blízkosti zastávky ostravsko-brušperské místní dráhy při frekventované okresní silnici mezi Moravskou Ostravou, Hrabůvkou, Hrabovou, Novou Bělou, Starou Vsí, Brušperkem, Příborem a Novým Jičínem. Provozovna měla výčepní sál, tři hostinské místnosti, kuchyň, obchod smíšeným zbožím provozovaný v letech 1913-1950 a skladiště.

Na pravém břehu řeky Ostravice se na historickém území hrabovského Závodí, které bylo rozhodnutím Krajského národního výboru v Ostravě 20. května 1957 připojeno k Vratimovu, se nacházel ve 20. století hotel Ostravica, postavený roku 1929 nákladem ostravského hoteliéra Jana Skarky a jeho manželky Augustiny, kteří usoudili, že u velkého přírodního koupaliště na řece Ostravici, by se jejich podnikání mohlo dařit. Koupání v řece na tomto místě se stalo oblíbeným již v průběhu 20. let 20. století. O něco později ve 30. letech koupaliště v letních měsících o nedělích a svátcích navštěvovalo denně i více než 10 000 rekreantů.

Projekt i samotnou výstavbu Hotelu Ostravica provedla firma zednického mistra Julia Mojžíška z Moravské Ostravy-Hulvák. Financiérem stavby se stala Moravsko-ostravská spořitelna. Hotel byl projektován a postaven jako dvoupatrová budova s restaurací, dvěma hostinskými místnostmi, kuchyní a pěti pokoji pro mimoostravské rekreanty. Před hotelem bylo umístěno 12 kabin pro převlékání, dvě šatny, veranda, stanoviště pro auta a zábavné dětské hřiště. Součástí hotelu byl rovněž taneční parket a vyhlášená velká letní restaurace oblíbená zejména u občanů německé národnosti přicházejících z Moravské Ostravy. Manželé Skarkovi provozovali hotel až do roku 1947, ale i poté v průběhu 50. a 60. let 20. století zůstal oblíbeným výletním cílem mladých, neboť se zde pořádaly v tehdejší době populární odpolední čaje a koncerty. V 70. letech bylo zařízení uzavřeno, avšak po roce 1989 byl objekt (Nádražní č. 704/22, Vratimov) rekonstruován a po nějaký čas fungoval opět jako hotel.

Pozorný čtenář jistě uzná, že osudy hrabovských hospod jsou také zároveň i dějinami samotné obce.

Antonín Barcuch, archivář města Ostravy

Hrabovské hospody: nejen občerstvovny, ale též střediska společenského života