Historie kostela sv. Kateřiny

Lidová pověst uvádí, že kostel sv. Kateřiny dříve stával v Metylovicíchu u Frýdlantu nad Ostravicí, odkud jej rozebraný převezli do Hrabové a znovu složili. V Hrabové dlouho toužili mít vlastní kostel, aby na bohoslužby nemuseli docházet až do vzdáleného Paskova. Tu se prý čeští bratři doslechli, že na hukvaldském panství v obci Metylovice chtějí stavět nový zděný kostel a dosavadní dřevěný je jim líto rozebrat a spálit, neboť není tak starý a dosud jim dobře sloužil k duchovním účelům. Proto se vybrali na Hukvaldy, právě když tam pobýval olomoucký biskup Jan Stanislav Pavlovský, a přednesli mu svou prosbu, že chtějí metylovický kostel odkoupit.
Biskup se nejprve zdráhal, neboť se jednalo o příslušníky víry mu nepřátelské, nakonec prý svolil. Zakrátko kostel postavili ve stejné podobě v Hrabové. Jenom hlavní dveře prý museli udělat nižší, nežli byly v Metylovicích, aby se každý poklonil před Bohem na nebesích.

Dřevěný kostel zasvěcený sv. Kateřině je nejstarší dochovanou památkou v Hrabové. Byl postaven nejspíše již ve 14. století, současná stavba byla mladšího stáří.

Kostel je vzhledem k nedostatku písemných pramenů v Hrabové doložen teprve k roku 1564, prostřednictvím českého nápisu v předsíni pod věží, vpravo na stěně vedle hlavního portálu: "JURA CHOLEVA USNUL V PÁNU V STŘEDU TŘETÍ POSTNÍ LÉTA PÁNĚ TOHOTO 1564." (Jde o česky psané úmrtní oznámení.) Tehdy již kostel delší dobu stál. Fara se zmiňuje poprvé v roce 1580, později byla neobsazena a duchovní službu zajišťoval moravskoostravský děkan.

V letech 1527 - 1617 v Hrabové působil sbor českých bratří s vlastní školou. Po jejich vyhnání byl na faru dosazen od roku 1633 katolický farář Martin Fulkavius, který též sloužil mše v Paskově a ve Staré Bělé. Brzy nato bylo sídlo duchovní správy přeneseno do Paskova. Fara byla v Hrabové obnovena až v roce 1780. Dnes spadá filiální kostel sv. Kateřiny pod vratimovskou farnost.

K první větší opravě kostela, doložené písemnými prameny, došlo v roce 1659, o rok později do zvonice ve věži zavěsili barokní zvon, nazvaný "MARIA", který se zachoval až do současné doby. (Při požáru byl zvon zničen, při zřícení zvonice se rozbil). V minulosti ve věži visely čtyři zvony ulité v dílnách opavských zvonařů. Dva z nich ulil v roce 1660 Hans Knauff, ostatní z roku 1724 a 1815 opavští zvonaři Stankeové. V roce 1724 pořídili do hrabovského kostela umíráček o průměru 33 cm a váze 10 liber s nápisem "SANCTA CATARINA ORA PRO NOBIS". Tento zvonek původně visel ve věžičce sanktusníku, za první světové války však byl spolu s 300 liber těžkým zvonem z roku 1815 zrekvírován na válečné účely. Nejmladší zvon byl zrekvírován 29. října 1916. Proto byly ve dvacátých letech pořízeny dva nové zvony, větší o průměru 67 cm a hmotnosti 180 kg a menší o průměru 36 cm a hmotnosti 27 kg. Oba nesly nápis "PAMÁTCE NAŠIM PADLÝM L. P. 1925". Pro válečné účely byly sejmuty a rozbity v roce 1942. Za druhé světové války padl za oběť také jeden ze zvonů z roku 1660.

Před požárem byl ve věži zavěšen pouze jeden zvon, který v roce 1660 ulil Hans Knauff v Opavě. Zvon měl průměr 83 cm a váží přibližně 400 kg. Zvon byl ozdoben reliéfem Madony a reliéfem vavřínového věnce s erbem Bruntálských z Vrbna.

V roce 1679 se do kostela vloupal lupič a ukradl mešní kalich. Jeho zločin se však záhy prozradil a lupič byl sťat mečem. O dalších osudech kostela je nedostatek písemných zpráv.

Ke druhé velké opravě kostela sv. Kateřiny došlo v roce 1898. Protože byl dříve v interiéru bíle vymalován, bylo při opravě rozhodnuto vápno ze stěn seškrabat. Očištěné dřevo pak bylo napuštěno a přetřeno, aby budilo dojem dubu. K elektrifikaci kostela došlo až v roce 1930, tehdy byly doplněny lustry. Důkladnou opravou v interiéru kostel poněkud utrpěl, ostatně historik Václav Mencl považoval tuto stavbu za poměrně málo zajímavou, odrážející závislost na památkách zděné architektury, zejména v interiéru, nepříliš poučnou.

Při osvobozování Hrabové 30. dubna 1945 byla věž poškozena průstřelem dělostřeleckého granátu a také došlo ke značnému poškození střechy. Škody byly urychleně opraveny a v roce 1951 byla obnovena šindelová krytina na celé střeše kostela i na věži. Následně v roce 1954 došlo také k opravě podezdívky. V sedmdesátých letech bylo zavedeno vytápění elektrickými akumulačními kamny a střecha i stěny kostela byly impregnovány karbolineem. Kostel měl dochovánu středověkou dlažbu z pískovcových dlaždic, na které byla položena dřevěná podlaha. V roce 1980 byla při opravě natřená podlaha olejovou barvou. Nový obětní stůl byl pořízen v roce 1987 a v roce 1993 elektrifikovali pohon zvonu ve věži. Poslední velmi náročná oprava, která si vyžádala bezmála jeden milión Kč, proběhla v roce 2000. Byla při ní vyměněna krytina střechy i věže a řada dřevěných nosných prvků a celá dřevěná konstrukce byla petrifikována.

Vybavení kostela bylo většinou novodobé, rustikálního původu. Poměrně jednoduchý hlavní oltář retabulového typu nesl obraz patronky kostela, sv. Kateřiny. Na bocích oltáře byly sochy sv. Petra a Pavla. Pozlacený barokní svatostánek provázely sochy sv. Františka Serafínského a sv. Aloise. Na evangelní straně byla víceboká kazatelna, kterou zdobily obrazy čtyř evangelistů. Na pravé straně lodi byla pod sochou Bolestného Krista menší dřevěná křtitelnice. Křížovou cestu, která byla netradičně umístěna i na předprsni pavlače, na bočních stěnách doplňovaly sochy sv. Barbory a sv. Ignáce. Dvěma rozměrnými okny v pravé stěně lodi vstupovalo do interiéru poměrně značné množství světla, výsledný temný dojem interiéru byl způsoben tmavými nátěry stěn. Loď i presbytář byly plochostropé, výška stropů byla překvapivě vysoká, v porovnání s jinými dřevěnými kostely v oblasti.
Kostel byl opakovaně vykraden; všechny originály soch jsou dnes uloženy v Ostravském muzeu a na místě je nahrazovaly jejich věrné sádrové kopie. Varhany byly do kostela sv. Kateřiny opatřeny v roce 1861, novější pocházely z roku 1948.

Hrabovský kostel sv. Kateřiny patřil mezi nejhodnotnější dřevěné sakrální stavby dochované na severovýchodní Moravě.

Text byl s úpravami převzat z knihy Jaromíra Poláška - Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska, vydané nakladatelstvím Agave Český Těšín v roce 2001.